Přestože jsou Vánoce téměř za dveřmi, mé prosincové doporučení se netýká knížky, která by na ně byla zaměřená. Kouzla rodu Thornů spadají do fantasy žánru, žádná vánoční romantika. Vybrala jsem si je, protože moje nejoblíbenější část v nich se odehrává v době, kdy jsou ulice zasypané hromadami sněhu. Celkově navozují velmi hezkou zimní atmosféru, když my sami zatím nemáme to štěstí, aby nám pod nohama křupal alespoň centimetr bílého poprašku.
V listopadu jsem se rozplývala nad tím, že se Kroniky prachu odehrávají v prostředí knihovny a tady by tomu mohlo být stejně. Akorát v této knihovně nenajdete obyčejné knížky. Mají všemožné kouzelné schopnosti, vydávají zvuky a mimo jiné vás mohou třeba i pokousat. Elizabeth je učednicí právě v jedné takové knihovně, jejím snem je stát se strážkyní veleknihovny, a tedy i grimoárů různých úrovní nebezpečnosti, které jsou tam uloženy. Tyto grimoáry se při poškození dokáží přeměnit v netvory přinášející smrt. Kvůli jednomu takovému je Elizabeth neprávem obviněna z velmi závažných činů vůči systému veleknihoven. Je tedy předvolána k výslechu, kam ji má doprovázet Nathaniel, čaroděj, s nímž již měla v minulosti tu čest být konfrontována. Na základě předsudků vůči čarodějům, které po generace kolují mezi knihovníky a dětmi knihoven, o něm neměla příliš dobré mínění, spíše naopak. A tady začíná ta pravá akce, které nepostrádá detektivní zápletku, řešení vzájemných vztahů a ani vtip.
Upřímně je mi líto, že knížka nemá pokračování, dle mého po druhém dílu konec přímo volá. Na druhou stranu je silně pravděpodobné, že by natahování knížky od začátku zamýšlené jako standalone jen celému příběhu uškodilo, takže si musíme vystačit s pouhými čtyřmi sty stranami společně strávenými s Elizabeth, Nathanielem a jejich démonem. Silas je jednou z nejlepších postav, o kterých jsem kdy četla. Vzhledem k tomu že mám ohromnou slabost pro šedé postavy, Nathanielův démonický sluha byl jako stvořený pro to, abych si ho oblíbila. Smekám autorce za to, jak ho dokázala vykreslit. Sálá z něj respekt, vlastně i značná míra děsivosti, ale zároveň máte pocit, jako by v něm bylo něco lidského. Možná se od svých bezcitných druhů ve výsledku velmi liší, těžko soudit.
Každopádně jak jsem nakousla, autorkou tohoto velmi propracovaného světa a skvěle vystavěných charakterů je Margaret Rogerson. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že je to velmi sympatická žena, měla jsem příležitost vidět ji naživo na letošním ročníku Humbookfestu – festivalu young adult literatury. V závěru dne probíhala autogramiáda, každému až do posledního v průběhu několika hodin věnovala kousek svého času, nebylo to jen tak, že by něco načmárala do knížky a konec. Bylo vidět, že má o své fanoušky opravdu zájem, čehož si osobně velmi cením.
Pro čtenáře fantasy, jež baví hate-love romantika je to perfektní čtení, Kouzla rodu Thornů vám doporučuji všemi deseti a kdo ví, třeba si nakonec s Elizabeth a Nathanielem skočíte i zabruslit, to se však dozvíte pouze pokud se do knížky pustíte.
„Když se ti neustále dějí špatné věci, může tě příslib něčeho dobrého vyděsit úplně stejným způsobem.“
Karolína Lelková
Studentské zákoutí 